Tomáš Valík

Spolu se šesti sourozenci vyrůstal v psychiatrické léčebně, v níž pracovali oba jeho rodiče. Když se po studiu na obchodní akademii rozhodl pro odchod do Prahy a studium činoherního herectví na DAMU, rodiče z toho příliš nadšeni nebyli, protože v rodině již jednoho herce měli - trochu podivínského strýce Jaryna, jenž byl vedoucím ochotnického spolku. Hned na začátku kariéry proslavily Tomáše Valíka doma i v zahraničí dvě výjimečné role - princ Ivald v italské pohádkové sérii o princezně Fanthaghiró a chuďas Jan v pohádce O Janovi a podivuhodném příteli. Od té doby Tomáš Valík ztvárnil spoustu výrazných rolí před kamerou i na divadelních scénách. Hostoval v divadlech v Karlových Varech, Liberci i v Praze, kde ho můžeme v současné době vidět například v Divadle U Hasičů či v Divadle Pod Palmovkou v představení Postel plná cizinců, v A-studiu Rubín v inscenaci Kennedyho děti či ve Viole v pohádkách Pyšná princezna a Babice Vrbice. Na charakterově rozdílné role měl štěstí i ve filmu a v televizi. Zahrál si například ve snímcích Copak je to za vojáka, Řád, Byl jednou jeden polda III - Major Maisner a tančící drak, Krev zmizelého, Hodina tance a lásky, Happy End či v seriálech La Citadela nebo Pojišťovna štěstí, díky které se opět dostal do širšího povědomí televizních diváků. Dva roky vyučoval herectví na pražské taneční konzervatoři Duncan Centre. Své kolegy a blízké dokázal zaskočit nejen netradičním pojetím rolí, ale i překvapivými rozhodnutími. Jedním z nich bylo například přerušení slibně rozjeté kariéry herectví a odjezd do Kanady, kde se na delší dobu jen tak toulal ve Skalistých horách a užíval si života. Snil o chalupě na samotě v horách, kde by se staral o psy, kočky, slepice a kozu.